Neurolingvistické programování bývá nejčastěji definováno jako studie struktury subjektivní zkušenosti. Zjistěte, odkud vlastně NLP pochází a jaké jsou jeho základní předpoklady.
Vznik neurolingvistického programování
Za vznikem neurolingvistického programování (zkráceně NLP) stojí především Richard Bandler a John Grinder. Právě ti totiž tuto původně psychoterapeutickou metodu v 70. letech 20. století vyvinuli.
Teoretickým základem pro ně přitom byla zejména matematika, kybernetika, jazykověda a systematická a ericsonovská terapie. Dále také pozorovali a poté modelovali způsob práce odborníků z nejrůznějších oborů.
Většina technik neurolingvistického programování je odvozena právě ze vzorců chování u jednotlivých expertů v rámci lidské komunikace.
Definice neurolingvistického programování
Možná vás zajímá, jak tedy zní oficiální definice tohoto pojmu. NLP bývá v učebnicích a studijních materiálech definováno jako studie struktury subjektivní zkušenosti. Tato studie se přitom soustředí na vzorce, které jsou tvořeny interakcí mezi naším tělem, jazykem a mozkem.
Základní předpoklady NLP
Existuje několika rámcových pravidel, kterými se neurolingvistické programování řídí. Mezi ty základní patří například skutečnost, že každý mozek je originál a přemýšlí proto zcela odlišně. Zároveň každý z nás vnímá svět naprosto subjektivně.
Mysl a tělo je jeden propojený systém. Jakmile učiníme změnu v jedné části tohoto systému, automaticky se to projeví v té druhé. Pokud vás například přepadnou negativní myšlenky, může se to projevit celkovým napětím ve vašem těle.
Věřte, že v každé fázi našeho života činíme to nejlepší možné rozhodnutí, které v danou chvíli dokážeme. Abychom mohli něčeho dosáhnout, musíme nejprve věřit, že toho dosáhnout dokážeme.
Je jen otázkou naší volby, zda se rozhodneme pro kreativní nebo obětní přístup k našemu životu. Každý z nás může být tím, kým chce.
Více článků z oblasti osobního rozvoje najdete na www.marketahamrlova.cz.
