Poslední dobou se stále častěji objevují nejrůznější projekty domácího vzdělávání. Reflexe tyto tematiky je naprosto nezbytná. Ptám se, proč se nějaká alternativa k běžnému školství vlastně objevuje? Jsou známe její výhody a nevýhody? Měla by tyto projekty dostávat státní podporu? Co reakce školství? Nebyla by vhodná reakce reforma školství? Při pomyšlení na toto téma se mi objevuje spousta otázek. Nechci na žádnou z nich přinést zaručenou odpověď, snažím se jenom o reflexi a o spolčené bádání. Nejlepší bádaní nejprve přinese spoustu otázek a později i pár odpovědí.
Proč vůbec tyhle alternativní školy vznikají? Z mého pohledu vzniká alternativa ke klasickému školství kvůli nespokojnosti rodičů nebo dětí. Nespokojnosti s tím, jakým způsobem klasické školství funguje, nebo spíš nefunguje. Děti,které byly před školou hladové po poznání, se po chvilce vracejí domů s tím, že se jím tam už chodit nechce. Říkají, že se tam nudí, že je to tam nebaví, nebo dokonce, že to tam nenávidějí. Samozřejmé, netvrdím, že to tak mají všechny, ale zaručeně je jich docela dost.
Přirozeně se nabízí otázka, proč je tomu tak? Podle mého názoru je jedním z důvodu to, že současný vzdělávací systém je skutečně dosluhující, nudný a nefunkční. Děti, které jsou plné života a elánu musí najednou po většinu času sedět a poslouchat někoho jako něco u tabule vysvětluje. Úspěch dítěte záleží od toho, jak dobře se naučí reprodukovat to, co pan učitel nebo pani učitelka u tabule říká. Chybí tam vlastní poznávání, poznávaní prostřednictvím experimentu, poznávání, které je zajímavé. Klíč k zajímavému učení je postavit děti před problém a nechat je samy přemýšlet. Například dát dětem do ruky dva magnety a zeptat se co myslíte, jak funguje magnet? Děti zkouší, cítí magnetickou sílu ve vlastních rukou. I když to možná nebude vědět přesně popsat, tuhle zkušenost jim nikdo nevezme. A o tom to je.
