Pomalu se blíží Vánoce a na člověka už z dálky doléhá vánoční nervozita. Taky to tak zažíváte? Nebo jste šťastnou výjimkou? Prý nejšťastnější svátky v roku, pche! A člověka, aby z toho obíhání krámů, hledání a vymyšlení dárku trefil šlak! Já jsem na to ale letos vyzrála! Pomalu, se na mne ta nejdřív nenápadná obluda jménem předvánoční stres začala cápat a omotávat má svými chapadly, ale letos jsem byla silnější než ona, chapadla jsem odsekla a s volností na duši jsem sobě a celý sví nejbližší rodině koupila zájezd do thajska!
Pomyslíte si: A co ctění tradic? To vám nic neříkají naše svátky, kultura a rodina? No, když tým myslíte pečení medovníků, zabíjení kapra, přejídání se, návštěvy rodin a další přejídání se, čumění na pohádky a tak dále, tak ne nic mi to neříká. Ale když si povídáme o lásce, blízkosti, přátelství, empatii, odpuštění, radosti, tak to je už jiné kafe. Ano, všechny tyhle věci si ctím a myslím, že právě o nich je duch Vánoc a právě je bychom měli slavit! Když je dokážete slavit uprostřed konzumu a udržet si ty základní ideály to je vaše štěstí, možná se k tomu taky časem dostanu. Nejdřív jsem rozmýšlela nad nějakou chatou na samotě v Alpách, nebo někde kde zaručeně bude sníh, abych se držela alespoň toho, že k Vánocům patří sníh. Pak jsem si ale uvědomila, že je to jenom nějaký ztuhlý společenský koncept a že moje srdce piští po sluníčku a teplíčku!
Letos se však těším na to jak zaplatím poslední neodkladné faktury ve firmě, nabalím celý rodině pár saků-paků a poletím do Thajska. Na ostrov Phuket, Layna Beach, kde nám tu nejlepší vánoční atmosféru vytvoří šum oceánu, ševelení palem a místo zabíjení vánočního kapra si užijeme výlet na thajském slonovi, kterého místo zabíjení raději pohladíme. Tak co? Kde je víc lásky?
