Vlaštovičník je bylinka proslulá, tajemná, ale do jisté míry i nebezpečná. Nesmí se překročit terapeutické dávky a toxicita čerstvé šťávy, může zapříčinit otoky a puchýře.
Bylinka, která je v lidovém léčitelství velmi důležitá
Je taktéž součástí řady homeopatik a léčí se s ní onemocnění jater a poruchy funkce žlučníku. Pojďme se společně podívat, na co vše je šťáva z bylinky účinná.
Šťáva z vlaštovičníku je výborná na bradavice, ale víte o tom, že se dá použít i jinak? Tato rostlina se k nám dostala až z oblasti Středomoří. Jelikož roste volně jako plevel, nebude problém si jí nasbírat. Daří se mu ve vlhku a najdete ho hlavně v nejrůznějších lesních příkopech.
Celá rostlinka je prosycená mléčnicemi, které vypouštějí tolik účinnou a léčebnou oranžovou šťávu. Sice nevoní a její chuť je hořká, přesto má řadu ostatních vlastností, které tyto zcela jistě nahradí.
Co obsahuje šťáva z vlaštovičníku?
Je tu více, než 20 alkaloidů, které mají svá vlastní specifika, ale my si představíme jen ty nejdůležitější. Nejvýznamnějším je chelidonin, který má podobné účinky jako sedativum a antimitotikum. Tlumí centrální nervový systém, jeho vlastnosti jsou podobné morfinu. Působí proti množení nádorových buněk.
Dále jsou zde flavonoidy, jenž budou pro naše zdraví tím podstatnějším. Rovněž saponiny a organické kyseliny, vitamíny A a C, žluté barvivo, silice, pryskyřice, fytoncidy a další.
Mimo léčby bradavic, kondylomat a papilomů lze vlaštovičník, využít na afekce v dutině ústní, od zánětů až po parodontózu, přispívá jako podpůrná terapie při ekzémech – účinně hojí i při dalších kožních defektech. Pozor na to, aby se vám šťáva z vlaštovičníku nedostala do oka. Nejen, že by to bylo velice nepříjemné, ale také nenávratně leptá rohovku.
