Téměř všichni jsme si vědomi, že čas plyne. Hora ruit. A tak se jej možná někdy trochu nesmyslně, snažíme uchopit. Proč nesmyslně? Protože skutečnost, že stihneme více věcí vůbec nemusí znamenat, že stihneme právě to, co bychom měli. Nemáme čas na rodiče, nemáme čas na děti. Nemáme dokonce kolikrát čas se slušně najíst. Nemáme čas na sex. Nemáme čas.
Tak za prvé. Dokud žijeme, tak čas máme. Otázkou, na kterou snad ani nechceme znát odpověď je, kolik nám jej sudičky přisoudily? A za druhé, je většinou jen na nás, jak svůj čas prožijeme. Možná by stálo tedy za to, zastavit se, přestat s marnotratným rozhazováním a začít dávat svůj čas na příděl. Každou minutu si musíte hlídat. Lidé okolo vás se vás snaží o čas obrat. Chtějí jej pro sebe. To ale není ještě důvod aby jste jim ho věnovali. Pamatujte, že za toto zboží nevyváží ani zlato. Důkazů není zapotřebí a tak jen tak pro zdůraznění vážnosti tématu zabloudím k citátu pana Rotchilda: „Celý život jsem zasvětil vydělávání peněz. Dnes bych všechny své peníze vyměnil za jediný den mládí“. A jak se tedy nedostat do podobně slepé ulice?
Nejtěžším krokem je ono zastavení. Chvíle, kdy si plně uvědomíte, že vaše okolí je ochotno být vděčné za každou prkotinu, ale vámi věnovaný čas bere jako samozřejmost bez valné ceny. Když si toto uvědomíte, pak můžete začít přemýšlet, do čeho a do koho svůj čas investujete. K tomu je nutně zapotřebí zvládnout sebeobranu. Musíte se naučit říkat ne. Od upovídané sousedky, která chce rádoby dobrosrdečně porozprávět až po vaše nejbližší přátele a rodinu. Naučte je, že váš čas, je váš. A možná naučte taky sami sebe, že peníze opravdu nejsou všechno. To se týká zaměstnání. Nezapomínejte, že práce , když je jí příliš vám nejen odebere čas nad ní strávený, ale i energii ten zbývající prožít aktivně a smysluplně. Možná vaše děti ocení spíše malý výlet než notebook. Aby si však tuto hlubokou skutečnost naši nejbližší uvědomili, musíme si ji nejprve uvědomit my.
