Čím dál častější je to věta vašeho dítěte. Nejednou přijde domů, že to či ono nutně potřebuje, protože to má už většina jeho kamarádů. A tak se doma rozhodujeme. Koupíme mu ten mobil? Pořídíme mu zrovna tyhle rifle a značkovou mikinu. A přestaneme mu dělat klasické svačinky, protože to zrovna nefrčí a není to v dětském kolektivu in?
Ano, můžeme si říct, že my jsem tak vychovávány nebyly. To, že něco měly všechny holky ve třídě nebylo důvodem, aby nám to rodiče pořídily. Přesto jsme také po tom tajně toužily.
Naše první reakce je tedy vždy téměř stejná. Nemusíš to mít, nepotřebuješ to, stojí to spoustu peněz, prostě ti to nekoupím. Jenže pak doma nemůžeme spát a přemýšlíme nad tím, že pokud danou věc nepořídíme, našemu dítěti se budou posmívat. Nepřijmou ho mezi sebe. Co když bude ve třídě či škole obětí posměchu a šikany. Nadáváme nad touto dobou a nad tím, co se to s našimi dětmi děje. Přesto všechno mnohdy jdeme další den do obchodu a věc pořídíme. Proč? Je to správné? Je potřeba vždy koupit to, o čem dítě hovoří?
Odborníci radí, že nejprve máme opravdu hledat skutečný důvod, proč naše dítě po určité věci touží. Jestli ji chce jen pro to, že ji má například jeden ze třídy, jehož rodiče si mohou po finanční stránce dovolit více než vy nebo jestli se dítě opravdu o věc a problematiku, která je s ní spojená zajímá.
Pokud se rozhodnete pro pořízení, vyčkejte. Nemusíte hned druhý den začít obcházet obchody a shánět dotyčnou věc. Mnohdy sice děti o něčem básní, ale už za týden se jejich pozornost přesune jinam. Většinou jejich přání nemají delší životnost. Jestliže o věci mluví i za čtrnáct dní, teprve tehdy problematiku nákupu můžeme znovu zvažovat.
Musíme se smířit s tím, že jsou věci, které pořizujeme, protože je naše dítě potřebuje. Školní pomůcky, nové zimní boty apod. A pak ty, které si prostě bude přát a pak je už jen na nás, nakolik si myslíme, že jsou pro něj vhodné a kolik peněz ušetříme v rodinné rozpočtu.
Hlavně není důvod prožívat vinu, když se rozhodneme, že danou věc dítěti z jakýchkoliv důvodů nepořídíme. Můžeme se pokusit dítěti vysvětli, že i když nějaký „nesmysl“ vlastní celá škola ono nemusí. Stejně tak to berme. Honza je váš syn a tak vás nemusí zajímat, že Petr nosí nemožné boty, které mu ničí nohy. Nejste povinni vést pokaždé s dítětem debaty proč jste se danou věc rozhodly nekoupit. Samozřejmě je to lepší vysvětlit, ale co si budeme povídat, to mnohdy není účinné. Jestliže si tedy myslíte, že věc by mohla našemu dítěti poškodit například zdraví, trvejme na svém.
Naučte své děti vážit si věcí a poděkovat za ně. Pak se naučí vážit si a pečovat o věci, které mají. To, že některé nemohou mít, je přestane časem trápit.
Věřím, že i po přečtení článku je vaše rozhodnutí pro koupi věci stále nedořešené. Je pravdou, že i naše děti to vlastně nemají jednoduché. Dětský kolektiv jim velmi brzy určuje podmínky, jak být oblíbený, úspěšný a nutí je dodržovat i určitý směr chování a jednání. Mnohdy se i v našich dětech odehrávají boje s tím, co je učíme my a co po nich vyžaduje dětská společnost.
Zřejmě nám pomůže opravdu jen komunikace. Je potřeba našemu dítěti věnovat čas a povídat si s ním o jeho kamarádech, zájmech a zálibách.
