Chodíte do práce poctivě každý den. Berete to jako samozřejmost. Na nemocenskou vás nenapadne jít, protože si to vůči kolektivu, vůči firmě nebo vůči čemukoliv jinému nemůžete dovolit a ani nechcete. Pracujete pilně, bez zbytečných řečí, nesnažíte se hádat a nutně si prosazovat svou. Víte, že svou práci odvádíte lépe než kdokoliv jiný v kanceláři, ale přesto si toho šéf nevšímá a upřednostňuje tu můru, která si v pracovní době lakuje nehty, pracovní dobu využívá k soukromým telefonátům, na jejím monitoru nejčastěji vidíte facebook, ale před šéfem o sobě mluví, jako o té nejschopnější ze všech, protože “já jsem přece ta, která ty složky zařadila tak rychle a vypracovala jsem všechny vaše požadavky tak rychle a dobře, že se za ně nebojím dát ruku do ohně, šéfe!” Jak to tedy udělat, abychom byly my u šéfa ta jednička a ta líná potvora dostala padáka? A to tak, abychom nelhaly a abychom byly fér?
Existují mezi námi lidé, kteří jsou prostě šikovní a ví, jak jednat s lidmi. Umí se prezentovat tak dokonale, že i když v práci nedodržují např. pauzu na oběd a neváhají si ji prodloužit, všechno jim prochází. A to jenom proto, že ví, kde a na koho se usmát, komu zalichotit, a komu pochválit kravatu nebo krásnou kabelku. Tihle lidé si zaslouží kus vaši úcty, protože tímto darem oplývájí pouze někteří jedinci. Nicméně nefér jednání už tak lichotivé není.
Pokud váš šéf slyší pouze některé zaměstnance z vaší kanceláře, chyba je na obou stranách. Nemusíte na něj pokřikovat nebo mu podlézat, ale správná prezentace sebe sama je velice důležitá, chcete-li uspět. A nemusíte nutně být tak trapná, jako vaše kolegyně. Uvědomte si, že si zasloužíte to, co si se zaměstnavatelem vyjednáte. K tomu, abyste dosáhla v práci úspěchu, se musíte umět prodat. V tom dobrém slova smyslu. Někomu to může přijít ponižující a pohoršujicí, ale přesně o tohle zde jde. Nechcete-li být tou šedou myškou v kanclu, musíte se umět ozvat ve správný čas. Nebojte se o své práci mluvit. A to velmi hezky. A hlavně v přítomnosti svého šéfa. Ten, kdo něco umí, tomu většinou i rozumí a poměrně často ho to i baví, z toho vyplývá, že o tom mluví rád. Tak se nebojte, protože přesně tak to bude váš šéf vnímat.
Chcete-li se správně prezentovat, musíte mít zdravé sebevědomí. Je to pravda. Pokud ho nemáte, začněte na tom pracovat. Kupte si pěkné spodní prádlo, nový kostýmek, boty, ve kterých se budete cítit žensky a přitom pohodlně, navštivte kadeřníka a vyražte do kanceláře. Chodtě vzpřímeně a nebojte se ozvat. Jestli i vás rodiče vedli k tomu, že se musíte přizpůsobovat názorům jiným a příliš se neprojevovat, takhle tohle poučení hoďte rychle za hlavu! Chcete-li si získat respekt ostatních, musíte se postarat o to, aby se všichni dozvěděli v čem vynikáte a co jste udělala tak dobře, že si to jejich respekt zaslouží. Důležité je, aby vaše mluvení o tom, jak jste dobří, nehraničilo s předváděním. Prostě se to musíte naučit tak, aby to působilo dobře a nevtíravě.
Buďte hrdí na to, čeho jste dosáhla a co jste zvládla. Zaměřte se na to, aby váš šéf slyšel věty typu: “Už jsem to udělala, hned to budete mít na stole.” Mluvte o sobě v jednotném číslo a snažte se potlačit věty typu: “Naše oddělení se mohlo přetrhnout, abychom to stihli.” To je špatně! Vy jste se mohla přetrhnout! Nebojte se před svým šéfem mluvit. Když to totiž prošvihnete, najde se někdo jiný, kdo se mluvit nebojí a kdo klidně své “já” řekne za vás. Pak se není čemu divit, že vy jste opět šedá myš, zatímco kolegyně, která vlastně nic moc neudělala získává body navíc.
To je vše hezké, ale když má šéf(ová) na pracovišti své koně – své kámoše, tak se můžete přetrhnout a vždycky tam bude dvojí metr a vždy budete ta „na práci“, kdežto kámoši „na chov“ :-). Naštěstí mě práce baví.