Přestože si většina z nás myslí, že děti nemají žádné starosti a závidíme jim, měli bychom si udvědomit, že i malé děti mají své starosti. Nám můžou přijít velice dětinské, směšné a malicherné, ale dětská duše může skutečně trpět. I když na dětech neleží tolik “dospěláckých povinností”, které spojujeme se zodpovědností, mohou mít hluboké depresivní stavy. Mnoho rodičů si deprese u svých dětí nechce ani připustit. To, že je jejich dítě občas smutné, to si připouští. Ale deprese?! Kde by k nim přišly? To není možné! Opak je bohužel pravdou. A nejhorší na tom je, že dostat dítě z depresivních stavů je daleko těžší, než z nich dostat dospěláky.
Ať se vám to zdá hloupější sebevíc, faktem je, že depresemi trpí poměrně hodně dětí. Depresemi trpí 1% dětí předškolního věku, 4% školního věku a 4 – 8% dospívajících dětí. Čím dál častěji bývá diagnostikována deprese také u kojenců, která vzniká z odloučení blízké osoby. K těmto situacím dochází, musí-li z nějakého důvodu maminka své dítě opustit nebo je-li maminka k dítěti chladná a nevěnuje mu pozornost.
Čím je dítě mladší, tím se deprese hůře rozpoznává. Rodič to pozná snad jen podle toho, že se dítě delší dobu necítí ve své kůži. Mnoho dětí nedokáže svůj psychický stav pojmenovat, proto se mnohdy jejich smutky odráží jinak – bolí je bříško apod.
Deprese u dětí mohou mít řadu příčin. Vlastně to jsou mnohdy velice podobné příčiny, které vedou k depresím dospělé jedince. Může to být neharmonické prostředí rodiny, odloučení od rodiče, nadváha, nedostatek serotoninu – cokoliv. Velký podíl na vzniku deprese má také dědičnost. Jestliže dítě vyrůstá v rodině, ve které se objevila deprese, je 4 x větší pravděpodobnost, že depresí bude trpět také dítě.
