Láska, to je téma, na které by se dalo diskutovat hodiny a hodiny. Každého ale určitě zajímá fakt, že láska je údajně založená právě na našich hormonech.
Někteří tvrdí, že láska by se dala otypovat podle našich znamení, věku, délky našich prstů a dalších faktů, které jsou jistě zajímavé. My ale přicházíme s dalším a mnohem zajímavějším.
Italský časopis Psicologia e Salute zveřejnil velmi zajímavý příběh psaný americkou antropoložkou, profesorkou Helen Fisher, ve kterém přesvědčeně tvrdí, že láska není nic jiného, než společná činnost několika druhů hormonů a pomocí této hypotézy, klasifikuje pocit zamilovanosti jako ten, který se dá přiřadit do několika „hormonálních“ kategorií.
Zejména profesorka Fisher tvrdí, že láska se rodí, když se aktivují tyto vyjmenované hormony: dopamin, serotonin, estrogen a testosteron. V tomto případě, dopamin je zodpovědný za emoční a duševní reakce, serotonin přináší pocit štěstí a pozitivní nálady, estrogen zase vytváří pocit něhy u žen a testosteron má za následek vášeň a libido.
Toto jsou 4 druhy lásky:
1. Osoba s převažujícím dopaminem pociťuje vášnivou, ale krátkou lásku. Dopaminový „typ“ hoří jen během námluv a pak se ihned rychle vytratí.
2. Testosteronoví milenci jsou obvykle sobečtí a despotičtí tyrani, které jsou zaměřeni hlavně na vytvoření rodiny a přitom chtějí vytvářet vztah podle vlastních představ.
3. Serotoninoví milenci jsou naopak spolehliví a trvalý ve svých vztazích. Podle vyjádření Helen Fisher, při budování vztahu jsou často vnitřně zraňováni a přitom hluboce zamilováni.
4. Druh lásky estrogen je křehký a bezbranný. Tento druh lásky u lidí je bohatý na emoce a různé scény v jejich vztahu.
