Mám spoustu kamarádek. Jsou krásné, úspěšné, vtipné, umí vařit, rády sportují a nemají chlapa! I když muži na ně stojí řadu, ony prostě žádné chlapy nechtějí. Některé mé kamarádky jsou neuvěřitelně vybíravé. Některým vadí, že si muž oholí vousy a umyvadlo po sobě pořádně neopláchne, a jiným vadí zase jiné “drobnosti”. Některé se však dobrovolně vzdaly manželského svazku a vdávat se prostě nechtějí. Jsou příliš nezávislé a společné soužití pro ně znamená, že by musely brát ohledy a přizpůsobovat se. A to ony nechtějí.
Tyto ženy jsou velice úspěšné a mají velmi málo času na to, aby si našly ideálního muže. Jejich kariéra je pro ně důležitá. Ne proto, že by to byly typické kariéristky, ale čemu jinému se mají věnovat, než své práci a koníčkům, když doma na ně čeká jenom kočka? Mnohokrát přichází domů z práce a je jim líto, že tam na ně nečeká muž nebo dítě, ale žít s někým jenom proto, aby nebyly samy?! To nikdy!
Tyhle ženy mají velký problém najít si muže, se kterým by mohly spokojeně žít. Jsou příliš samostatné. Řadu let žijí určitým způsobem, muže nepotřebují. Vydělávají si samy na sebe a muže nechtějí proto, aby plnil funkci živitele rodiny. Tyhle ženy maji řadu přátel, se kterými si mohou zajít na skleničku, zatančit si, ale na vážný vztah to není. Jsou dospělé, a ví, co od života chtějí. Hledají muže, kterého si budou mít za co vážit.
Největší důvod, proč tyto ženy nevolí společné soužití s mužem, je svoboda. “Nikdo mě nehlídá, nikdo mě nekontroluje. Můžu jít kam chci, vrátit se kdy chci a nemusím u toho odpovídat na otázky typu: Kde jsi byla? Co jsi tam dělala a s kým jsi tam byla. Jestli někdy budu žít s nějakým chlapem, bude muset být velice tolerantní a tyhle otázky ho nesmějí ani napadnout!” říká Jana, třicetiletá advokátka.
“Nejhorší je, když začne má maminka mluvit o svatbě a vnoučatech. Došlo to dokonce tak daleko, že mi začala hledat partnera ona!” stěžuje si Jana. Nedokáže překousnout, že jí někdo organizuje život a domlouvá jí schůzky, na které ani jít nechce.
Jana se snaží svou situaci brát “sportovně”. Až najde toho správného muže, který jí bude vyhovovat, pak s ním bude chtít i žít. Do té doby, bude žít stejně spokojeně i sama. A rodina a děti? Moc dobře si uvědomuje, že biologické hodiny tikají, ale nijak to neřeší. Rodinu by chtěla, ale na druhou stranu její život na tom nestojí. Dovede si dost dobře představit život bez dětí.
Co myslíte vy, najde Jana toho pravého?
