Mohou být skutečně ženy tak úspěšné, jako muži? A kde vlastně berou muži úspěch? Jakto, že je pro ně úspěch snadněji získatelný než pro nás ženy?
Pokud nám ženám někdo řekne „ne“, platí to pro nás jako čisté ne. Většinou to ne bereme bohužel osobně a nesnažíme se z ne udělat ano. Máme pocit, že jsme nedokázaly prodat své schopnosti, znalosti a dovednosti. Stáhneme se do pozadí s pocitem zklamání. Ale muž přemýšlí nad slovem ne zcela jinak. Neznamená to pro něj definitivní ne, pokusí se svůj návrh předložit později, třeba bude lepší nálada a důvody, proč neuspěl se změní. Nevzdává se, přepracuje svou žádost a vrhne se znova do boje. To, že se muži nepodařilo uspět bere jako součást boje a s tím také dále pracuje. Psychologové tvrdí, že většina mužů je úspěšná proto, že si nepřipouští vlastní selhání. To, že se jim něco nepodařilo dávají za vinu různým okolnostem a druhým lidem. Málokdy sobě, protože oni svým schopnostem věří a nepochybují o nich.
Muži se nebojí mluvit. Pokud na pracovní poradě šéf položí otázku a čeká odpověď, slova se ujme většinou muž. Muži dokáží o věcech mluvit, jako kdyby o nich věděli všechno a při tom vy se ani nestačíte divit, že často plácají jedno přes druhé a třeba ani nemají pravdu. Mužům nevadí zmýlení a pochybení. Oni ví, že na obsahu jejich slov třeba mnohdy nezáleží. Potřebují se debaty zúčastnit a správně věří, že druzí ocení jejich aktivitu.
Muži dělají, co je právě napadne. Pokud chtějí s vámi hovořit, tak mluví i když vtrhnou do rozhovoru. Nepoužívají omluvy, okliky. Na nás může toto chování působit neomaleně, ale mužům zase naše prý připadá nejisté.
Myslíte si, že to není pravda? Přemýšlejte. Když vy dostanete těžký úkol, děláte si s ním starosti a mnohdy to nevydržíte a postěžujete si doma partnerovi, kolegyním v práci a přítelkyni. Pokud se vám ho podaří splnit na jedničku, ve vší skromnosti to přejdete. Jak se chovají muži? Přesně naopak. Nestěžují si, neobtěžují kolegy, nehroutí se. Myslíte si, že se netrápí. Trápí a jak, také zažívají noci bez spánku a přemýšlejí nad řešením ale nesvěřují se. Pro ně by to byla známka slabosti. A když se jim podaří úkol splnit, pochválí se. Sebechvála a neznalost skromnosti patří k jejich normálním projevům chování.
Nebojte se tedy odmítnutí a zkuste proměnit zamítnutí v přijetí. Vezměte si slovo, i když nejste na věc zcela připraveny. Nevadí, nebojte se, že budete vypadat trpaně. Nepoužívejte vždy otázky typu: „Neruším? Mohu s vámi hovřit? Bojujte, ale neprojevujte slabost. Postěžujte si doma manželovi a nebo vaší kamarádce, ale ne v práci. Nezapomeňte, že pracujete v konkurenčním prostředí, ať nejste zkalmány.
