Jsou k nám muži vždy upřímní? Nepoužívají někdy lež a přetvářku? Nevymýšlejí si snad, nenadsazují a nechtějí se někdy vychloubat?
Samozřejmě, že záleží především na povaze člověka. Přiznejme si, že i my ženy mnohdy nechceme říkat pravdu a snažíme se ji nahradit takovou tou milosrdnou lží. To stejné dělají i muži. Když tak o tom přemýšlím, možná si to děláme my ženy dokonce někdy i samy. Muži se neradi baví o určitých věcech. Nemají potřebu přemýšlet nahlas jako my ženy. A také mnohdy nad něčím neuvažují a začnou právě až tehdy, když jim položíme naše zákeřné otázky.
Jsem tlustá? Klasická otázka ženy, hlavně pokud si něco nového na sebe zkoušíme nebo jsme v depresi, smutku, nespokojené a někdy i tak zčistajasna nám ženám tato myšlenka přijde na jazyk. Ale dámy, upřímně, co potřebujeme slyšet? Ne, to víš, že nejsi. No snad možná ještě sneseme to, že nám řekne pravdu, ano, přibrala jsi, ale mě to nevadí, pořád se mi líbíš. Ano, dožadujeme se útěchy. Nechceme slyšet pravdu. Přece samy dobře víme, že pět kilo nahoře a povolené břicho se špekem není příliš sexy. Ale na naši obranu zase musím říci, že my ženy mnohdy také tolerujeme větší bříška a pár kileček navíc. Každá z nás potřebuje něhu a lásku, ujištění. Ono vlastně asi stejně nebudeme věřit výmyslu, že jsme nejkrásnější, že se za žádnou jinou nemá potřebu dívat a že nevidí únavu, naše kruhy pod očima, šedivějící vlasy a změnu postavy.
Sluší mi to? No, pokud se nechystáte opravdu na nějakou událost, kde se chce i vámi trošku blýsknout, těžko si muž všimne, co vůbec máte na sobě oblečené. Jediná jeho myšlenka bude, že už jste dávno měli vyrazit, že zdržujete, že vypadáte jako vždycky. A že to máte dobré.
Co si o tom myslíš? Nevím. Promluvíme si o tom později. Muži všeobecně neradi něco příliš rozebírají. Jejich nevím, později, znamená jen prosté oddálení rozmluvy na neurčito. Jasné znamení, že teď se o tom bavit nebudou a v nejbližší době už vůbec ne. Nepotřebují problém rozebrat ze všech stran, zřejmě potřebují věci řešit a nebo naopak neřešit vůbec. Jedno je jasné, jejich ne, je ne. I když by tedy na naši debatu kývli, nebudou nás poslouchat, vnímat. Udělají to jen z důvodu, aby zase nebyl oheň na střeše. Takže může klidně dojít k tomu, že vy budete vést monolog a on po očku sleduje televizi.
Proč nám tedy muži lžou, co myslíte? Z pohodlnosti, z potřeby se pořád utvrzovat ve své vlastní svobodě, z lenosti, ješitnosti a nebo z lásky?
