Poznáváte se? Pro druhé by jste se i „rozkrájela“. Pomáháte neustále svým rodičům a dalším vzdálenějším členům rodiny. A nejen to. V práci mnohdy děláte nejen svou práci, ale i tu za druhé kolegyně. Jste ochotna i nakoupit sousedce a vytřít za ní chodbu. Když vám někdo zavolá a poprosí vás o pomoc i když zrovna nehoří, víte že stejně pomůžete. Neumíte odmítnout. Nedovolíte si říct ne. A pokud už padáte vyčerpáním a hroutíte se a náhodou něco odmítnete, máte výčitky svědomí a špatný pocit.
A nejen to. Většinou si toho druzí okamžitě všimnou. Ano, je to tak. To že jim vycházíte neustále vstříc už nevnímají, ale jakmile odmítnete jsou doslova pohoršeni. Mnohdy dokonce vyjádří svou nechuť velmi hlasitě a cíleně, aby vám ublížili. A zřejmě nejhorší je ta varianta, když slušně odmítnete a žádající vás začne nekompromisně vydírat. Způsoby jako například, že jste extrémně šikovná a že bez vás ty nezvládnou. A nebo, že musíte pochopit, že oni to potřebují hned teď a ještě vás to donutí uznat.
Znají vás. Ví, že se necháte obměkčit. Že na úkor svého manžela, dětí, domácnosti, zálib pojedete řešit jejich potíže.
Víte, kam vaše chování spěje? K vyčerpání, únavě, depresím, k tomu, že jste nejen unavená, ale i podrážděná, naštvaná. Sama sebe se ptáte, jak jste se dostala do takového zrádného životního tempa, vždyť ani nevíte, kde to začalo a už jste tam jako v začarovaném kruhu, ze kterého je velmi těžká cesta ven. Většinou to začíná zcela nenápadně a vláčně. Prostě vás někdo požádá o pomoc nebo vy se někomu v zoufalé situaci nabídnete a pak to jde dál a dál. Bohužel sama jsem poznala, že někteří lidé neuznají, že máte svůj život. Naopak čekají, že máte plnit jejich očekávání. Za vaši pomoc vás sice mnozí pochválí, ale upřímně, kdo vám přijde pomoci až budete ležet doma, protože jste se zhroutila. Buďte v klidu nikdo. Nikdo za vámi nedojde, ani vám nenakoupí, neuklidí, nevyzvedne děti ze školky. Možná vás v telefonu politují a nebo vám řeknou, že to máte opravdu těžké, ale nic víc.
Proto se naučme říkat NE! Máte strach, že ztratíte mnoho lidí kolem sebe, třeba přátele? Je to možné, ale z druhé strany se zase osvobodíte od zklamání, protože ani přátelství ani láska se nedá koupit. Někomu můžete snést i modré z nebe a on to ani nepostřehne. Asi nejhorší je odmítnout pomoci členům rodiny, protože přece jenom rodina je a bude pro nás většinu vždy dost důležitá.
Jak tedy na to? Opravdu přemýšlejte, co a kdy jste dělala zcela proti svému rozhodnutí. Pomalu se naučte říkat ne. Jestliže se vám něco nechce, nebojte se to říci nahlas a už vůbec nemějte strach z toho, že to prostě neuděláte. To nejste sobecká, jen si začínáte vážit sama sebe a svého volného času, kterého prostě máme všechny čím dál méně. Hlavně musíte být spokojená se svým životem vy. Jinak to nepůjde.
Klidně příště přiznejte, že jste unavená a že prostě na to nemáte v současnosti sílu. Nevysvětlujte, podejte to jako jasný fakt. Nepřijdu, nechci, nemůžu, jsem vyčerpaná…..
Musíte jednat prakticky, to znamená, slušně, ale důrazně bez hněvu. Nenechte se hlavně vtáhnout do žádné debaty, jestliže jste se tak už jednou rozhodla, víte proč a pak se neohlížejte zda se to druhým líbí nebo ne.
Vím, že každá z nás je jiná. Zatímco jedné to nečiní žádné potíže, druhá s tímto přístupem bojuje celý život. Ale pamatujte, že i toto nám z velké části výchovou do života vštípili naši rodiče. Abychom to stejné my neprovedly svým dětem, musíme se tohoto téměř břemena zbavit. Protože všeho moc škodí a takovéto naše chování a jednání nás doslova ničí. Zatímco my pak vypadáme straší než jsme, cítíme se pod psa, dobrou náladu už neznáme a ty co milujeme a to co děláme rády zanedbáváme, druzí kolem nás využívají naší ochotu jen k plnění vlastních snů.
