Láska prolíná a vlastně mnohdy utváří celý náš život. Definici lásky snad ani nelze sestavit . Láska je věčným tématem. A téměř každý film, písnička, divadelní hra pojednává o lásce. Ať už naplněné a nebo nenaplněné.
Někdy si myslím, že osud je velký šprýmař. Klidně nechá ať nám cestu zkříží fantastický muž. Takový, do kterého jsme hned zamilované na první pohled i na ten druhý. A je z toho i mnohdy převeliká láska. Je sexy, voní nám, toužíme po něm a to klidně i každý den. A nejen to. Máme s ním v životě i něco společného. Máme rádi stejné filmy, provozujeme společné koníčky, rádi vaříme a trávíme spolu volný čas. Jen tak nám stačí, když jsme oba dva společně v kuchyni a nemusíme chystat tutéž věc, jen pouhá jeho přítomnost, to je domov, láska, partnerství,jistota. Máme klid v duši, když nám napíše, když víme, kde je a že je v pořádku. Nejraději bychom věděly o každém jeho kroku, ne proto, abychom ho hlídaly, ale protože mu doslova a to ze srdce přejeme úspěšný den. A humor, dokážeme s zasmát společným věcem.
A nejen to. Milujeme, když se na nás usmívá. Užíváme si, když nás hladí. Zbožňujeme, když přijde s nějakým překvapením. Jsou dny, kdybychom nejraději ležely jen u něj stočeny v klubíčku a nechaly se hýčkat.
Myslíme na něj každý den a prožíváme s ním část našeho života. Velmi často a to třeba i za cenu obětí, ale téměř vždy rády plníme vše, co mu „vidíme na očích“. Známe, co má rád a co nesnáší. Vážíme si ho. Proto jaký je, jaké má chování k nám, k našim dětem i druhým. Podporujeme ho v jeho cílech a chápeme, že to mnohdy v práci nemá jednoduché.
A pak přijde ten den. Jako blesk z čistého nebe. A nám se zdá, že je to snad jen sen. Že to nemůže být pravda. Vždyť ho milujeme. Třeba nejsme v životě vždy stoprocentně šťastné, ale ani nešťastné. Máme své chyby, nálady,ale on někdy přece také. Hlavně máme pro koho žít. A pro koho jiného než pro člověka, který je opravdu náš celý život. A v ten den se to zbortí. Zcela, úplně a my to ani trošku nechápeme. Ptáme se samy sebe, kde jsme udělaly chybu a proč tomu tak je. Stačí k tomu opravdu pouze jediná věta. Známe ji sice v různých obdobách. „ Zamiloval jsem se, odcházím.“ „Našel jsem si někoho jiného.“ „Už mě to s Tebou nebaví a nechci s tebou dále být.“ „ Nikdy si Tě nevezmu.“ „Rozhodl jsem se, že si budu ještě užívat.“ „Stěhuji se pryč.“ „Já s Tebou dítě v žádném případě nechci.“ „Už Tě prostě nemiluji.“
A to snad vlastně říkají všechny tyto věty. Zůstane jen šok. Smutek, konec plánů, naděje, zlomené srdce. V takových situacích není rady. Žádná ani ta dobře a přátelsky míněná nefunguje. Opravdu to možná přebolí, možná to někdy přejde, možná potkáme dalšího, třeba ještě lepšího muže a třeba také ne. Je ta naděje, přesto si osobně myslím, že pokud jsme opravdu milovaly je to i po rozchodu něco co nám zůstane ještě dlouho v srdci a my holt budeme trpět. Není lék, jak se tomu vyhnout.
Takže pro všechny, které zažívají v tomto období jakékoliv trable s láskou. Zkuste to nějak vydržet, přejít to nejhorší a věřte, že rozhodně nejste na tom mizerně tak samy.
