Možná je to i váš případ.
Když jste se poznali, trávili jste spolu mnoho času. Milovali jste se den i noc a on vás od sebe nechtěl pustit: „Nejezdi ještě domů.“ „Proč?“ „Počkej udělám Ti snídani a pak si vymyslíme nějaký společný program.“ Po měsíci, u někoho po dvou, možná u vás po několika byl sex stále stejně úžasný, ale partner už přestal se zamilovanými a galantními projevy lásky. Jednou vám dal klíče od svého bytu a od té doby „vás už měl jistou“. Po pár letech už opadlo i sexuální jiskření. Kdysi jste byli schopni promilovat celé dny k noci, později jste se milovali jedou či dvakrát za den, pak několikrát za týden a teď už třeba jen párkrát za měsíc. Vášeň z vašeho vztahu jednoduše vyprchala. Je to běžné? Prožívají to tak všichni? Nebo máte pocit, že takto váš vztah vede k rozchodu?
Odborníci říkají, že vášeň je něco, co prožíváme neplánovaně. Tyto pocity v nás vznikají podvědomě a my je projevujeme momentálně. Je zcela normální a běžné, že na začátku vztahu mají partneři potřebu být stále spolu. Je to tak dáno vlastně od přírody. Aniž by si to uvědomovali, chtějí být spolu, aby se mohli více poznat a tak nevědomky zhodnotit, zda by se k sobě mohli hodit a zda spolu mají jít do vážnějšího vztahu.
Nemůžeme chtít po partnerovi ani samy po sobě, abychom neustále mysleli na toho druhého. Převážně my ženy nechápeme, jak to, že muži stačí tak málo a pak si může organizovat svůj vlastní plán i bez nás. Ano, asi je pravdou, že my ženy jsme schopny myslet na muže déle a častěji než oni na nás. A proto nás takovéto téma trápí. Když se zeptáte mužů, odpoví vám, že je to normální. Takže i my ženy, bychom si měly tvořit vlastní plán, něco co nás naplňuje a co nás těší i bez mužovi přítomnosti a pozornosti.
Jestliže si vybíráme nebo zařizujeme společné bydlení, navzájem předpokládáme že už spolu zůstaneme. V této chvíli už se naše pozornost stáčí k praktickým věcem, co a jak koupit a vyřídit. Naše pozornost už nepatří jen partnerovi. Je to další mezník, kdy se zbytky vášně začínají ztrácet.
Společné večeře, kino a výlety vymění zařizování bydlení a příprava na pořízení rodiny. Pak si upřímně řekněme, že už nám moc peněz na předchozí společné akce nezbývá. V takovémto případě je běžné, že vzájemnou vášeň pro sebe nahrazuje praktické myšlení.
Podobně tomu bývá s narozením dítěte. Nejdřív partneři budují společně rodinné zázemí, kde se objevuje už více běžných starostí a pak s příchodem dítěte na sebe mají ještě méně času než doposud.
Pak nám tedy na mysl vyplyne otázka: „Má tedy vůbec smysl se na začátku do našeho vztahu vášnivě angažovat?“ Určitě. Čím více na začátku vztahu prožíváme vášně, užíváme si jeden druhého, prožíváme intenzivně společně strávený čas, tím větší máme v budoucnu šanci všechno ustát.
