Každý z nás má řadu zlozvyků, kterých se nemůže zbavit. A pokud ne, jistě se s nimi už někdy u někoho setkal. O jaké zlozvyky jde?
Z hlediska psychologického se zlozvyk dá definovat jako negativní návyk, který jsme si dokázali vytvořit pravidelnou opakovatelnou činností. Jako návyk se označuje činnost, kterou jsme schopni dělat denně po jedenadvacet dní. Téměř všechny zlozvyky, kterých se dopouštíme, provádíme ve chvílích vnitřního napětí. Z nervozity či stresu. To je častý původ našich zlozvyků.
Jako zlozvyk můžeme označit řadu pravidelných činností, které však dotyčnému, který je provádí, nemusí vždy vadit. Někdo si například je schopen neustále kousat nehty, ale nepřijde mu to nijak hrozné. Za to většinou okolí naše zlozvyky považuje za dost nepřijatelné.
Nejhorší jsou zlozvyky, které škodí našemu zdraví. Za takové zlozvyky můžeme označit například kouření a pití alkoholu. Avšak tyto dva zlozvyky se z obyčejného návyku mohou lehce stát závislostí a to je potom velký problém.
Mezi další zlozvyky můžeme klidně zařadit hltání jídla. Jídlo totiž nestačíte ani pořádně pokousat a špatně se tráví ve vašem trávicím ústrojí a to pak může vést k mnoha problémům. Také se při jídle má jíst v klidu, aby vaše tělo vědělo, že jí a vzalo si z něj potřebné vitamíny.
Další návyky, které jsou pro nás škodlivé je například tzv. bílý sex, tedy noční vyjídání ledničky, neboť se tak lépe tloustne a vaše tělo je na noc zatěžkáváno zpracováním jídla. Obdobně je tomu při nadměrné konzumaci čokolády a jiných sladkostí s velkým obsahem cukru.
Škodlivé není jen kousání nehtů, protože to nevypadá pěkně a vaše nehty se tak deformují, ale také kousání dásní, díky čemuž může dojít k zánětu v dutině ústní. Cucání palce vám tak například může dopomoci k vytvořené předkusu.
Pokud se vám zdá, že trpíte nějakým zlozvykem, kterého byste se rádi zbavily, zkoušejte neustále svou trpělivost a snažte se ovládat a zaměřte se na svoji psychiku a přesvědčení, že to děláte pro sebe a to, co děláte je pro vás dobré.
Dlouho jsem kouřila. Vlastně nějakých 10 let krabičku denně. Dneska už to nechápu. Když pominu fakt, že mi to opravdu lezlo do peněz, tak jsem tím obtěžovala své okolí a sama sebe vlastně taky. Na obranu kuřáků musím říct, že přestat není tak jednoduché. Sama jsem to zkoušela několikrát a nepomohlo nic. Ani náplasti, které jsem zkoušela „překouřit“. Zachránil mě až balíček pod loňským stromečkem. Ukrývala se v něm elektronická cigareta od manžela. Nejdřív jsem ji chtěla schovat, pak jsem to zkusila. Kouření chutná vlastně skoro stejně jako z cigaret, je to zdravější, o hodně levnější (výrobci říkají že až o 75 % než cíga) a hlavně to neobtěžuje okolí. Postupně se mi povedlo snižovat počet cigaret, až jsem se dopracovala k dnešnímu stavu, kdy nekouřím vůbec a nechybí mi to. Tak držím palce i ostatním.