Začíná to nenápadně. Většinou únavou. Chce se vám ráno v posteli spát, to asi každému, ale vstávání je najednou těžší. Možná se stane, že zaspíte. Do práce se netěšíte, počítáte minuty do konce pracovní směny. Nejlepším dnem je pátek, konkrétně odpoledne, kdy končíte. Nejhorší je naopak neděle, kdy propadáte depresi, že už musíte jít „zase“ do práce. I takto může začínat syndrom vyhoření.
Tichý zabiják
V některých případech se mu říká také tichý zabiják. Přichází pomalu, nenápadně. Zpravidla si jej lidé nemusejí ani všimnout a často taky nevšímají. A to je špatně. Dlouho nevnímáte nebo si nechcete připustit, že se něco děje. A příznaky mohou sílit. Přidávat se postupně další a další. Vnímejte sebe a své tělo. Poslouchejte, co vám napovídá. Psychické zdraví je nedílnou součástí toho fyzického, jen si to stále spousta lidí neuvědomuje.
Příznaky, kterých si nevšimnete
Jak už bylo výše zmíněno, začíná to povětšinou vleklou a dlouhou únavou. I když jste se v noci dostatečně vyspali, jste unavení. Mnohdy se přidává podrážděnost, náladovost. Nic vám nedělá radost, nic vás nebaví. Kolegové v práci vám začínají vadit a vtípky, které dřív byly legrační, jsou dnes hloupé a nemístné. Už tohle může a zpravidla by mělo být prvním varovným signálem, že něco není tak úplně v pořádku.
Hrozí velké nebezpečí
Když se s počínajícím syndromem vyhoření nic nedělá, může přejít do další fáze. A tím jsou problémy v práci. Jste nesoustředění, nepozorní a tak můžete občas udělat nějakou tu chybu. Začne to být pravidlem, chyby se množí. A v některých povoláních (lékař, zdravotní sestra, policista, hasič..) to může mít až fatální následky. Navíc syndrom vyhoření s sebou nese také další problémy jako nespavost, nechutenství, vypadávání vlasů, žaludeční vředy, problémy s trávením a mnoho dalšího. Nepodceňujte tyto nenápadné příznaky. Tělo si tím říká o pomoc!
