Každá žena, která uvažuje o zvětšení prsou, má svůj důvod. Některá trpí od osmé třídy, kdy se jí nevhodně posmívali spolužáci, že je plochá, jiná má pocit, že přišla o své vnady po těhotenství a kojení a další si odmítá koupit hezké oblečení, protože to přece s tím nic, co má na hrudníku, nemá vůbec smysl. Ať už se v některé z nich poznáváte nebo máte své důvody, vězte, že nejste samy. V USA je ročně provedeno přes 300 tisíc augmentací prsou. Zvětšení prsou patří k operacím považovaným za nenáročné, protože trvá něco kolem hodiny a už po týdnu se žena může vrátit k běžným činnostem.
Přestože se silikonové implantáty používají v estetické chirurgii už více než půl století, stále se k nim vážou některé neopodstatněné obavy. Nikdy žádná vědecká studie nepotvrdila, že by implantáty zvyšovaly riziko rakoviny prsu, systémového nebo autoimunního onemocnění. Stejně tak neovlivňují ani neomezují průběh těhotenství nebo kojení. Abychom ale byli objektivní, tak je třeba říci, že zvětšení prsou je operace jako každá jiná, která má svá rizika například v podobě celkové anestezie a pooperačního zotavování. Prsní implantáty je třeba sledovat. Frekvenci určí plastický chirurg. Vývoj jde dopředu i v technologiích, například luxusní klinika estetické medicíny Brandeis Clinic v Praze pracuje s ergonomickými silikonovými implantáty s technologií Q-chip. Ta umožňuje lékařům na celém světě bezpečně a přesně identifikovat prsní implantát, aniž by se musel složitě vyjímat. Obsahuje totiž unikátní kód, který se zobrazí lékaři jednoduše po přiložení čtečky k prsu. 15místné číslo pak najde lékař v databázi. U jiných implantátů si ženy musejí schovat průkaz, kartičku, kde je druh implantátu uveden. S Q-chipem tak není důvod mít obavy, že kartičku někde založí a nenajdou.
Otázka výměny implantátů bývá hodně řešena na různých diskusních fórech. Pravdou je, že většina výrobců poskytuje doživotní či minimálně 10letou záruku na implantát jako takový. To se týká hlavně ruptur nebo vyššího stupně kapsulární kontraktury. „Jedná se o pooperační komplikaci, která spočívá v tom, že v těle dojde ke zvýšené reakci tkání na vložený implantát a kolem něj se vytvoří pouzdro, kapsule. Tvar prsu se změní, žena vnímá stav jako bolestivý a je většinou nutná reoperace. Kapsulární kontraktura se vyskytuje nejčastěji do třech měsíců po operaci, někdy ale i po několika letech, kdy má pacientka implantáty v těle,“ vysvětluje MUDr. Juraj Payer, chirurg pražské Brandeis Clinic. Implantáty tedy není třeba měnit, pokud nevznikla kapsulární kontraktura. Nicméně odborníci se shodují v tom, že je vhodné je po 10 letech vyměnit spíše jako prevenci možných komplikací. Deset let je docela dlouhá doba, za kterou může dojít k různým změnám v životě ženy. Třeba mezitím otěhotní, bude kojit, výrazně ztloustne nebo zhubne. To vše jsou okolnosti, které na tvar prsou mohou mít vliv. Proto může být rozhodnutí po deseti letech motivováno úpravou tvaru nebo velikosti.
Zajímá vás, jak bude probíhat operace a rekonvalescence? Články nejen na téma zvětšení prsou najdete na Univerzitě krásy.
