Zamilovala jste se do něj a on se k vám choval jako k věci? Litujete toho, že jste ho kdy potkala? Věřila jste, že vás miluje, ale on myslel jen na svůj chtíč?
Proč se čím dál více žen stává pro muže jen jakýmsi objektem pozornosti? Proč nás muži čím dál méně pokládají za „předmět lásky“ a řeší jen jediné? Proč jsme my ženy čím dál více stavěny do role „sexuálních hraček“ a láska ve vztazích už nehraje žádnou roli?
Možná proto, že dnes velmi mnoho žen udělá téměř cokoliv, aby svého partnera udržely u sebe. A tak se vzdáváme snů o mateřství, smiřujeme se s tím, že nebudeme mít velkou a šťastnou rodinu a dokonce se zříkáme svých životních plánů, vizí a tužeb. Mnohdy na vše přistupujeme jen proto, abychom nezůstaly samy. A tak přistoupíme i na vztah bez závazků. Přitom velmi často ženy opravdu milují své partnery a oni, protože myslí jen na sebe a jsou posedlí jen svými představami, toho jednoduše využívají. Proto nás svádí, klamou a slibují. A lžou, zcela neskrytě, přímo do očí. A to téměř bez hanby, protože pokud jejich lež odhalíme, ještě se na nás zlobí, seřvou nás a rozčílí se.
A proč si my ženy necháme takové zacházení líbit? Těžko říct. Sama se nad tím zamyslete. Proč? Třeba jste se s ním seznámila a opravdu jste se do něj bláznivě zamilovala, ale po čase to nebylo všechno tak růžové. Rozešli jste se. A přesto, dál a dál jste se spolu stýkali. Zazvonil u vašich dveří a vy jste ho vždycky pustila dál. A sex, ten byl naprosto úžasný. Možná se k vám někdy i choval tak, že jste si myslela, že si to rozmyslel, že vás přece jen miluje. A nebo jste už věděla, že mu na vás nezáleží, ale přece jen vaše láska byla silnější než rozum. Prostě jste ho milovala. Prostě to bylo silnější než vy.
V jeden den se ale všechno změnilo. Prostě jste přestala mít sílu. Prozřela jste. Jen vás oklamal, hrál si s vašimi city, měl vás jen jako nějakou hračku, která když se mu zrovna líbí, tak si s ní pohraje a když nemá chuť, tak bude ležet „někde na poličce“ několik dnů, týdnů. A nebo pak se jednoho dne stejně stane to, co už jste věděla dávno, najde si jinou hračku. A vy? Toužila jste po skutečném vztahu, po teple, lásce, pochopení. Jenže místo toho jste měla „vztah“ bez jakýchkoliv závazků a on bez jakýchkoliv povinností. Měl na mysli pouze sex.
Připadáte si divná? Máte strach, že s takovou už si nikoho nenajdete? A myslíte si, že to, že jste prozřela je vám spíše na škodu než k užitku?
Žijeme v divném světe, kde láska a vztahy začínají znamenat velmi málo a prostě se nenosí. A i ti, kteří je dřív uznávali mění rychle svá rozhodnutí. Možná proto, aby přece nebyli „divní a pozadu“. Vždyť potřebují zapadnout mezi „kamarády“.
A tak se dostáváme ke smutné skutečnosti, která vyplynula z jednoho výzkumu. Jen 15 procent mužů milovalo své partnerky, když mezi nimi došlou k prvním sexuálním stykům. Ten zbytek se přiznal, že opravdu k sexu na začátku docházelo proto, že chtěli ukojit své sexuální potřeby a mít nějaké to potěšení. A pak tedy, kde jsme my ženy a jaká je naše funkce. No z výzkumu to vyplývá téměř jasně. Máme funkci hraček a to takových, které se používají jen pro uspokojení. No a takováto hračka musí splňovat samozřejmě určité parametry. Musí být především krásná, atraktivní a hlavně musí se s mužem umět domluvit na všem, co chce. Vlastně nejlépe, když se ani nedomlouvá a bez odporu to přijímá. Přece jen muž si chce hrát. Nemá vás na to, aby chtěl být otcem a přijímal zodpovědnost.
A proč tedy ženy přistupují na takovýto vztah? Myslíte si, že jsou neúspěšné, hloupé, ošklivé, že mají málo sebevědomí. Mnohdy ani jedno. Je to jednodušší, než si myslíte. Protože podle dalšího výzkumu, všechny tyto ženy měly jedno společné. Bylo to až neuvěřitelné. Prostě milovali toho muže „až příliš“. A vybrali si muže, který je přitahoval svou nepřístupností a imponoval jim tím. Bohužel až za dlouhou dobu zjistily, že takovýto muž, se kterým chtěly být v trvalém vztahu se vlastně bojí. Bojí se blízkosti a intimity. Nechce tvořit láskyplný, bezpečný vztah. A se vzájemnou úctou, to rozhodně nemá ani přinejmenším nic společného.
Každý člověk tíhne k druhému, se kterým se cítí dobře, pěkně, který ho obdivuje. A muži jsou toho schopni využít. Předstírají, že jim na nás záleží a že o nás mají strach. Jenže bohužel je to mnohdy jen obyčejný projev svádění, kde toto jsou záměrné nástroje k získání naší náklonnosti. A tak zatímco žena může tyto projevy brát jako projevy velké lásky a zamilovanosti, muž ženu tímto ovlivňuje a snaží se u ní získat přízeň, výhody a velmi často kontrolu nad ní samotnou.
Proč někdy takovýto vztah trvá i velmi dlouho? A my z něj nemůžeme nějak ven? A nejen to. Muž nás vymění za jinou hračku a my se trápíme. Proč? Vzory vztahů si neseme v podvědomí už od dětství a to z naší rodiny a nejbližšího okolí. Někdo věří, že láska a milovat někoho může přijít a fungovat jen tak. A někdo si myslí, že funguje jen na základě toho, jak moc splňuje potřeby.
A zamilovaná žena nabyde na začátku takovéhoto vztahu opravdu pocitu, že ji muž velmi miluje a pak s uplynulým časem doufá, že se všechno změní. A že on se změní a že to bude jako na začátku. A svou lásku mimo jiné projevuje sexuálním stykem. A tak se stane, že i inteligentní, sebevědomé ženy, atraktivní, chytré, dokonce i takové, které mají spoustu přátel a jiných ctitelů se dostávají do začarovaného kruhu a setrvávají v něm neskutečně dlouho.
Často se rozhodnou z tohoto kruhu vystoupit až tehdy, kdy už opravdu nemohou. Kdy už opravdu ztratily sílu a jejich bolest je neskutečná. A jestliže se to týká i vás, nejste v tom sama. Opravdu ne. Takovéto vtahy a toto téma řeší čím dál více žen a bojím se toho, že s dobou a s hodnotami, které v tomto čase vládnou to lepší už nebude. Mám pocit, že moderní je teď vztah, kde každý žije vlastně svůj život. Tak nějak společně a přece sami. Ničeho se nevzdát, nic neobětovat a hlavně nežít moc pro toho druhého. Jen uspokojovat své vlastní potřeby, užít si, klidně i soupeřit, bojovat a nebo jen tak žít jednoduše vedle sebe. A až to omrzí? Nic, tak bez jakýchkoliv citů přijde výměna, ne? Možná proto se tolik lidí rozchází, v jedné domácnosti žije společně pět nevlastních sourozenců a už není takovou výjímkou mít každé dítě s jiným mužem či ženou.
Nevím jak vám, ale mě takový život přijde zcela beznadějný, kde žijí všichni se všemi a vlastně nikdo s nikým.
