Žárlivost je vlastnost, projev emocí nebo-li dalo by říci i cit, který je znám všem, kteří milují nebo mají rádi. Mnohdy žárlivost vzniká ani ne tak zcela z naší vůle. Objevuje se znenadání a my ji často podléháme. To, co pak pod vlivem žárlivosti děláme může být dobré i zlé. Ale často samy uznáme, že pod vlivem žárlivosti se spíše objevují ty horší stránky našeho jednání a chování.
Většinou je žárlivost sestrou ještě jiných emocí a z takovýchto emocí také často vyplývá. Žárlivost doprovází strach z osamělosti, bolesti, ublížení, smutku, zoufalství, nedůvěry, nebezpečí, nejistoty. Mnohdy ji také doprovází deprese, bezmoc a další negativní emoce. Jednoduše je žárlivost ranec silných emocí, které se z nějakého důvodu vymkly kontrole. A pokud nejsme chorobně žárlivé, tak žárlivost se u nás objeví právě v tom okamžiku, kdy nám partner dá nějaký podnět, který se pro nás stane zcela neúnosný, velmi bolestivý a jsme jim zahnány do kouta. A pak se jednoduše naše chování stane nekontrolovatelným a reakce na impuls je na světě.
Takže zase abychom k sobě nebyly až tak přísné, přiznejme si to, že kdyby nám partner nebo muži nedávali příčiny k žárlivosti, tak bychom ji ani neznaly. Ono totiž není až tak zábavné se trápit, vnímat, že nám ten druhý „milosrdně“ ubližuje a my víme, že jeho lži, nevěry a podvody jsou na denním pořádku. Žárlivost totiž nikdy nevzniká z harmonického vztahu, ale bohužel z odhalených křivd, nedůvěry, která plyne na základě ověřené skutečnosti a z takovýchto předešlých zkušeností.
Ano, možná chorobná žárlivost plyne z nízkého sebevědomí a takovíto lidé pak určitě mají sklony k sebevraždě, ale o té tady nepíšu.
V mém případě je žárlivost dobrým ukazatelem toho, že se něco děje. Bohužel mnohdy už pozdě. Dokud cítím, že naše láska je opravdová, upřímná, čistá téměř nežárlím. Vím, že jen můj partner může rozhodnout zda se mnou zůstane a nebo ne. A to opravdu ve všech případech a u všech z nás. Protože muži se mnohdy nezamýšlejí nad naši pracovitostí, přátelskostí, odvahou a povahou. Tak nějak se jim líbíme a oni s námi jsou. A nebo také ne. T A protože to my ženy dobře víme, žárlíme. Žárlíme například, když se objeví v jeho práci nová kolegyně a on s ní jde na oběd. Žárlíme, když mu volají nebo píšou jeho jen „kamarádky“. Protože moc dobře víme, že jsou to kamarádky jen z toho důvody, že jsou oba a nebo jeden z nich zadaný. V opačném případě se mu totiž tyto kamarádky líbili už od začátku. Žárlíme, když se na večírku otře o něj žena s hlubokým výstřihem a červenou rtěnkou. A proč? Protože jsme také ženy a naše intuice nám napovídá, že jsme ohrožené. Muži jsou lovci a tyto všechny se stávají automaticky jejich kořistí.
Žárlíme, protože nechceme bojovat s žádnou mladší, pěknější, bohužel pro nás mnohdy ne chytřejší a lepší.
Ne nadarmo možná naše babičky neříkaly: „Že kdo nemiluje, nežárlí.“ Většinou se totiž žárlivost objeví v době, kdy o někoho moc stojíme. Kdy si z celého srdce přejeme, aby naše láska byla opravdu velká a vydržela. Kdy věříme, doufáme a přejeme si uchovat náš vztah a lásku, nejlépe na celý život.
