Myslíte na společný život?
Chcete uzavřít manželství? Milujete se, rozumíte si, máte pocit, že on je opravdu tou perfektní druhou polovičkou vašeho života. Láska vás jednoduše spojuje, tvoříte společné plány, máte podobné pohledy na váš budoucí život, dokonce i společného koníčka. Ráda se dělíte s partnerem o své další plány, myšlenky, problémy. Vždyť nemáte odlišný pohled na život, tak proč by jste to nedělala? Očekáváte od něj povzbuzení a pomoc ve složitých životních situacích. Je tedy nutné sdělit vašemu partnerovi zcela vše? A vyžadujete to stejné i od něj? Existují vůbec nějaké hranice sdílení a svěřování se, hranice soukromí ve společném vztahu?
Možná se mnou nebudete souhlasit. Ale přesto všechno je reálně fakt, že manželský svazek nebo vážný vztah se děje sice z lásky a dobrovolně, přesto v něm musíme ať chceme či nechceme respektovat osobnost toho druhého. Nemůžeme chtít, aby se ten druhý kvůli nám vzdal své individuality. Ani naše vlastní osobnost nemůže být celkově zabrána a podřízena našemu partnerovi. Nikdo nemůže nikoho vlastnit. Z tohoto základu má tedy každý právo na tajemství a myšlenky o které se nemusí s partnerem dělit.
Začátek vztahu provází vždy převeliká zamilovanost a euforie. Partneři spolu chtějí trávit každou volnou chvilku, mají si tolik co říct, potřebují se s druhým dělit o své myšlenky, nápady. Časem se ale všichni ocitáme opět v realitě a láska se proměňuje v toleranci, pochopení a ve vzájemnou úctu.
Mnohdy to ale všechno nabourá nedůvěra, žárlivost, hádky, scény, zloba a nenávist. Odborníci radí, že partneři by si proto měli už na začátku vztahu vytyčit, kde a jak všude sahá sféra soukromí jednotlivce a pokud jsou schopni toto soukromí druhého tolerovat a věřit mu. Každá osoba by měla mít ve svém životě i s druhým určitou svobodu, kde nemusí toho druhého pustit. Druhá strana by toto měla po vzájemné domluvě respektovat a nevynucovat si vstup do této sféry. Co to v praxi znamená? Například bychom měli tolerovat soukromí, co se týče korespondence, smsek, mailů apod. Jenže je to v dnešní době tak jednoduché? Řekněte sama, nenapadlo vás někdy prošmejdit telefon svého milovaného, aby jste se dozvěděla „pravdu“. Vždyť i díky rozšíření komunikačních sítí dochází k velkému počtu nevěr. Je pravda, že druhému můžete věřit, ale to, že mu dáváte důvěru si svým způsobem ten druhý musí zasloužit a na takovémto vztahu se pracuje i mnoho let.
Snad i proto partneři, kteří spolu žijí v dlouhodobém svazku říkají, že se nemusí hned všechno co se „uvaří jíst“ a že mnohdy není dobré hned se vším „chodit na trh“. V ponechání dostatečného životního prostoru a soukromí tomu druhému shledávají kladné i to, že mnohdy je i po letech jejich partner něčím milým a nečekaným překvapí. Tak alespoň nedochází k dlouhodobé rutině a nudě, které vztah mohou vážně ohrozit.
