Mnohdy terapeutové slyší: „….ale mí rodiče mě nikdy neobjali….“ Ano, byť si jako dospělí myslíme, že už je všechno v pořádku, tak nás to stále ještě podvědomě bolí a bohužel to v nás už zůstává celý život. Dotyk je z jednou největších potřeb lidí. Potřebujeme ho a toužíme po něm stejně jako po vodě a jídle.
Všichni hledáme dotek a není člověk, který by neměl rád, když jej někdo vezme za ruku nebo ho letmě pohladí nebo ho přátelsky obejme. Každý z nás dotek potřebuje i proto například ve chvíli, kdy jsme sami a máme problém, pláčeme, třeseme se, prožíváme šok, stočíme se do klubíčka a kolena obejmeme rukama. V tomto momentě vlastně nejvíce toužíme po doteku, po pozornosti druhého, po objetí. Hlavně po blízkosti.
Dotek nás zklidňuje a pomáhá nám. A vždycky nám náš instinkt napoví, kdy ho potřebujeme nejvíce.
Odborníci tvrdí, že pokud chceme v pohodě žít, potřebujeme čtyři objetí denně. Škoda, že ani takovéto doporučení nás nevaruje a mnoho z nás tvrdí, že na doteky už prostě nezbývá čas. Škoda, že si je nemůžeme vyzvednout v lékárně na lékařský předpis a ordinovat si je pravidelně a pak navíc ještě dle momentální potřeby.
Ne každý samozřejmě může mít rád dotyk. Jsou lidé, kteří nemají rádi, když se k nim příliš přiblíží někdo druhý. Hlídají si svůj osobní prostor a vstup do něj považují za ohrožující. Mají pocit, že se k nim doslova snaží někdo protlačit. Takoví lidé si drží od druhých odstup.
Pro všechny z nás je tedy nejdůležitější to, kdo se nás dotýká a s jakým úmyslem. Dotek by pro nás měl být pohlazením nejen na těle, ale i na duši. Má nám přinést radost a příjemný zážitek. Ne navozovat úzkost a obavy. Samozřejmě, že každý z nás má snahu udržet si nedotknutelnou svou intimní zónu.
Jsou i lidé, kteří tvrdí, že dotyk nepotřebují. Přesto ve svém dětství vnímali dotyk jako první. Ještě před uspokojením potřeby hladu a žízně. Už jako plod v břichu každý z nás byl navyklý na dotyk a vyžadoval ho. Každému z nás je příjemnější něco měkkého, jemného, teplého než něco chladného, ostrého a drsného.
V naší kultuře je dotyk spjat víceméně se sexualitou. A fyzická blízkost je spojena s erotikou. Málokdy je vidět dotýkat se druhého v smyslu kamarádství nebo přátelství. Většinou je projev něhy a blízkosti brán jako sexuální impuls, který vede k sexuálnímu kontaktu. Proto nám ale pak schází vzory v doteku i v rodině. Vzájemné vyjadřování lásky pohlazením, dotekem viděl u rodičů málokdo z nás.
Přesto existují národy, kde se lidé vzájemně dotýkají častěji. Dotyk navozuje snadnější komunikaci, lepší náladu a nejen to. Hlavně utvrzuje pocit bezpečí a lásky. A ten potřebuje mít každý z nás.
