Empatie z nás tvoří tolerantní, chápající, starostlivé vůči dětem, přátelům, známým, manželům, partnerům, rodičům, kolegům v práci, dokonce mnohdy i vůči šéfům.
Pokud si myslíte, že nejste dostatečně od narození či přírody empatická nemusí to být pravda. Možná to nejste jen schopna zcela objektivně zhodnotit. Raději se na to zeptejte jiných. Jestliže jste přece jen přísná sama na sebe a hlavně na druhé a chcete to změnit, můžete. Empatii se můžeme učit celý život. Jak ji tedy rozvinout, aby v nás rostla a neskomírala?
Můžete namítnout, že se tomu možná ani naučit nechcete. Vy vlastně stále myslíte na druhé a co z toho máte? Jenže mít empatii a ovládat ji, znamená především mít jasno ve svém životě a umět dbát sama o sebe. Mít ráda sebe samu a uspokojit své vlastní potřeby. Pokud jsme toho schopné, pak nás zájem o druhé lidi nebude tolik vyčerpávat. Mnohdy je empatie srovnávána s péčí a starostlivostí. Ale tak tomu také vždy není. Empatie znamená především soucítit s druhým člověkem. Porozumět mu a pochopit jeho pocity, jednání a chování. Není na vás najít řešení potíží druhých, ale jen se je pokusit pochopit a nebo alespoň povzbudit či vhodně zareagovat.
Je mnohdy pro každou z nás těžké rozpoznat, že druhé lidi něco tíží a potřebují pomoc. Přesto, když už si toho všimneme nebo když má někdo v nás takovou důvěru a svěří se nám, měly bychom se pokusit o nějakou nejlépe konkrétní pomoc. Pro druhého to může mít opravdu velký význam a váš pohled mu může ukázat i jiné přístupy k řešení potíží. Mnohdy totiž lidé uvažují velmi subjektivně a točí se jakoby neustále v začarovaném kruhu, kdy pak tak nějak nemohou z něj ven. Pak z ničeho nic potkají člověka a ten jim ukáže problém i z jiného úhlu a oni pak začínají konečně jednat. Pro mnohé už jen váš úsměv, dobré slovo a pohlazení na duši, váš prostý zájem může být tou největší podporou v těžké chvíli.
Dobrý pocit, že děláme něco pro druhé můžeme mít jen tehdy, kdy poznáme a víme, že se rovnovážně staráme o své vlastní potřeby a o potřeby druhých. Hodně záleží jen vlastně na nás, zda chceme být empatické, jestli máme potřebu na této části naší osobnosti pracovat či nikoliv. Pokud se snažíme stát při druhých v různých situacích, jsme blízko nich, kdy to potřebují, nebojme se, mnozí z nich to v podobných situacích budou aplikovat zase u nás. Nezapomínejme, že každý z nás někdy potřebuje utěšit. Třeba to budeme zrovna příště my, kdo bude toužit po pomocné ruce.
