Včera jste se zde mohly dočíst, proč ženy mají chuť na nevěru. Už víme, že téměř každá žena má chuť si zaskotačit v posteli s někým novým a neokoukaným, i když jí doma čeká milující partner. To, že myslíme na někoho jiného rozhodně neznamená, že svého partnera už nemilujeme a snažíme se hledat náhradníka.
Dneska bychom se mohly, milé dámy, zaměřit na to, co nevěra je a co není. Kde jsou ty hranice, kam bychom už zajít neměly, pokud partnera nechceme podvádět.
Jestliže se jen koukáme na muže, kteří kolem nás chodí a představujeme si, jaké by to bylo být v jejich náručí, znamená to, že jsme naprosto zdravé a že máme dostatek sexuálního apetitu, který můžeme využít při sexuálních hrátkách se svým partnerem.
Jestliže jste příznivkyně neškodného flirtování s cizím mužem v baru, když je váš přítel s klukama na pivku, pak to také není na škodu. Myslím taky, že malá pozornost ze strany sympatického kolegy taky nic neznamená. Alespoň budete mít pocit, že se za vámi muži ještě otáčí a to vám určitě zvedne sebevědomí.
Ne, že bych vás chtěla nějak navádět, ale pokud se rozhodnete povečeřet s nějakým krasavcem, partnerovi to raději neříkejte. Asi by z toho nadšený nebyl a navíc – troška tajemství může vztahu prospívat!
Jenomže kde je tedy ta pomyslná hranice? Pro někoho již všechno, co jsem doposud napsala, může zmanenat nevěru. Ale opravdu je pouhé pomyšlení nevěrou? Nebo malé zaflirtování supermarketu s pohledným mužem? Opravdu bychom se měly za tohle cítit provinile? A mají tentýž pocit viny naši partneři? Nebo si doopravdy myslíte, že oni úsměvy neoplácí a že neflirtují? Že nepomýšlí na jiné ženy?
Hranice existuje. A je tam, kde si ji nastavíte. Snažte se vyhýbat situacím, po kterých se nebudete cítit jako vítěz. Nedělejte nic, z čeho budete mít výčitky. Pakliže tuhle hranici překročíte, patrně jste byla nevěrná.
