Přišla vás navštívit kamarádka a k těm novým zprávám si otevřete víno.
Během týdne připravíte dobrou večeři, která se přece neobejde bez kapky alkoholu. Venku je pořád nevlídno, tak si připravíte svařáček. A pak v pátek bude večírek a ten se přece nemůže obejít bez pití. Myslíte si, že nepijete moc? Ale podívejte se na to objektivně. Vždyť jste si dala několik skleniček za týden.
Někteří teď budou tvrdit, že se jich to netýká. Ale opak je pravdou. Jen to nevnímáme. Já jsem se nad touto skutečností zamyslela. Pořád je co slavit, chodí návštěvy, konzumuje se dobré víno a lidé pijí. Nechcete-li na večírku pít, společnost vám většinou řekne, ať neblázníte a něco si dáte. Spíše vás podpoří v příjmu alkoholu než naopak.
Všichni známe ten pocit, když nás alkohol uvolní. Do jisté míry se dá říci, že zahání náš strach, starosti. Ve společnosti navozuje dobrou náladu, usnadňuje komunikaci a odstraňuje nervozitu. Jeho požitím se příjemně naladíme. Pokud ho pijeme jen málo a občas nemusíme mít žádné potíže. Ale kdo zná tu hranici?
Je dokázáno, že počet alkoholiků v naší republice zrovna neklesá. Naopak spousta lidí začala své fyzické a hlavně psychické problémy řešit alkoholem. Alkohol je u nás velmi rozšířen, bohužel nevyjímaje mládež. Přesto lidé nadměrnou konzumaci omlouvají a závislost neřeší. Například problematice drog je věnována větší pozornost. Při tom, alkohol je relativně velmi dostupná návyková látka.
Jednou jsem někde četla, jak snad odhalíme to, jestli máme sklony k holdování alkoholu. Odborníci radili, že měsíc nemáme pít alkohol. Jestliže vám tato lhůta připadá v pohodě a nemáte s ní problém, závislost vám nehrozí. Pokud v tomto měsíci dostanete chuť, není to nejlepší znamení. Při vlastní neopatrnosti s konzumací byste si závislost mohli vypěstovat. A pokud jste to měsíc nedokázali vydržet, je to s vámi upřímně zlé a tento ukazatel je první varování. Jste v počátečním stádiu závislosti na alkoholu.
Nikomu nechci kazit dnešní den. Ani nechci tvrdit, že jste na včerejší zábavě měli abstinovat. Nechci nahlodávat vaše svědomí. A už vůbec nechci psát o pravých projevech závislosti. Jen jsem se nad tím zamyslela. Nějak mi připadá, že mnoho lidí zná poslední dobou jedinou zábavu. Vysedávání v hospodách, vymetání večírků, návštěvy s alkoholovými dýchánky. Zážitky, které je pak spojují, jsou ty, co provedli, když byli opilí. A pro mnohé znamenají bohužel pestré zážitky a mají pro ně obrovskou váhu.
Netvrdím, že se ráda nebavím, netančím a nepiju. Přesto bychom si možná všichni měli zkusit naordinovat jeden takový měsíc. Jedno je jisté, nikomu z nás to nemůže uškodit.
