Každý vrcholový sportovec ví, že odpočinek je nedílnou součástí tréninku. Když jsem jednou rozmlouvala s reprezentantem ČR ve vzpírání, tak mi řekl, že bez předepsaného odpočinku a dobrého maséra by nevydržel svůj tréninkový harmonogram ani týden. Ne všichni samozřejmě zatěžujeme své tělo stejně. A hodně z nás je vytíženo spíše psychicky než fyzicky. To však na principu věci nic nemění. Psychická zátěž je mnohdy náročnější než fyzická. Pokud neodpočíváme v dostatečné míře, pak jednoznačně bereme z rezerv a někdy i na dluh. A to se dříve spíše než později projeví na našem výkonu, náladě a někdy bohužel i zdraví.
Odpočinek je tedy bezesporu nutný. A i zde platí několik zlatých pravidel. Již jsme si řekli, že odpočinku musí být dostatek. Nesmí ho být rovněž ale přebytek. Pak nás snadno dostane do spádové křivky, z níž se budeme těžko hrabat nahoru. Držme tedy svou výkonnost na optimu. Co je to optimum, si musí každý z nás stanovit sám. Je závislé na mnoha okolnostech a taky na osobních dispozicích. Jinak se náš organismus regeneruje ve dvaceti a jinak v šedesáti. Ve dvaceti letech jsme zase schopni spát osm a více hodin denně. Tato nutnost s přibývajícím věkem postupně mizí. Stejně tak jako se posouvá práh bolesti. Rovněž druh zátěže působí na lidi zcela odlišně. Jak řekla má dobrá kamarádka, chlap dokáže celý den pracovat, ale když jdeme nakupovat, tak je vyřízený během hodiny a to nemluvím o jiných činnostech.
Uzpůsobte proto svůj životní rytmus sami sobě. Nenuťte své tělo a mysl aby se přizpůsobovaly době a okolí. Argument, že si tento přístup nemůžete dovolit je nesmyslný. Buďto půjdete za svou hranici a později za to zaplatíte a nebo budete žít v souladu s tím,, co vám příroda nadělila a tak budete po celý dlouhý život aktivní a maximálně výkonní. Poznejte své hranice, slabosti a silné stránky. Relaxujte tak jak potřebujete a tolik, kolik je třeba. Zůstanete tak v rovnováze. Upevníte své zdraví a budete se v klidu radovat z každého
