Ženy a bojová umění
Když se dívám na novodobé hrdinky ve filmech, tak mnohdy žasnu nakolik jsou pomužštěny. A to v tom nejhorším slova smyslu. Jsou z nich tvrdé šéfky dirigující své mužské podřízené. Jsou chytřejší než rádio a sebevědomé až to bolí. V podstatě u nich pozoruji projevy, které mi na mužích spíše vadí. Ženy se v dnešní doby samy dostávají do pozice, kdy se hájí samy a tak musí být stejně tvrdé jako muži. A to je podle mne špatně. Žena je žena a má být chráněna muži. Představa filmové hrdinky, která zbouchá stokilového chlapa, srovná svého šéfa a pak jde v noci políbit dcerku o níž se přes den staral bůh ví kdo, mi nahání hrůzu. To po mě přece nemůže nikdo chtít?
Ženské tělo je stavěno jinak než mužské. Procento svalové hmoty z celkové hmotnosti těla je u mužů mnohem vyšší než u žen. Ženská kostra se také liší od mužské. Hormonální projevy organismu jsou rovněž jiné. Z toho plyne, že je žena hůře uzpůsobena k přímému boji než muž. Tuto skutečnost by měly mít ženy vždy na paměti. Spolu se sebedůvěrou pramenící z fyzické převahy téměř vždy přichází pocit nadřazenosti. Ale to není důvod proč s námi muži i ostatní ženy jednají tak jak jednají. Každý s vámi jedná tak, jak mu to dovolíte. Nemusím být agresivní ani silnější. Musím jen znát svou hodnotu.
A tady se dostáváme k principu bojových umění. Pravidelným cvičením bojových technik upevňujeme svého ducha. Uvědomujeme si samy sebe a nedíváme se na sebe skrze ego někoho jiného. V bojových uměních není místo na stínové hry. Je to dřina, bolest a pot. Buďto máš natrénováno nebo nemáš. V dojo (cvičební místnost jejíž název znamená místo osvícení) je jedno kým jste venku. V dojo jsme si všichni rovni, protože všichni máme stejný cíl. Poznat sami sebe a porazit své slabosti. Krásné na tom je, že po čase zjistíte, že vědomí naprosté rovnocennosti si vynášíte z dojo ven a to vám změní život.
No a jak je to s fyzickými schopnostmi? Ty máme každý rozdílné. V opravdovém bojovém umění se nesoupeří a nezávodí. V pravém dojo jsme partneři pomáhající si navzájem v osobním růstu. Výsledná fyzická převaha je vlastně vedlejší efekt cvičení. Kdo chce trénovat ubližování, ten ať si ušetří námahu a koupí si kulomet. Faktem ale zůstává, že jistá dovednost v boji s pravidelným cvičením nutně přichází. A jestli je možné aby padesátikilová žena přemohla v přímém boji pořádného chlapa? Ano je. Ne tak jako ve filmech. Není to nic líbivého, ale určitě to možné je. Konec konců, Bruce Lee řekl, že nezáleží na síle, ale na technice a bojovém duchu.
Milá autorko, momentálně jste urazila všechny ženy, pro které je boj a bojová umění vášní. Gratuluju.
PS: Vlezte chlapům do zadku co nejhloubějc a zůstaňte tam, děkuji.
Jitko, máte pravdu, souhlasím s Vámi! Bojové umění není jenom pro muže a myslím, že pro ženy, které ovládají základy sebeobrany a ještě se třeba věnují určitému druhu bojového umění, je to velké plus. Nikdy nevíte, co se Vám může stát na ulici. Žena by měla být chráněna muži, s tím souhlasím, ale bohužel realita jiná, spolehát se v dnešní době na muže, je velmi naivní.
Plně souhlasím tady s Jitkou a Petrou. Spolehnout se na muže že vás bude neustále chránit je, s prominutím, blbost. jednou půjdete sama parkem, váš mužský protějšek nebude mít čas, a tam vás přepadnou. Co vy na to? Zavoláte si chlapa na telefonu? Nebo se raději spolehnete na sebe, v případě těch co se nikdy ničemu nevěnovali, a necháte se okrást nebo si ublížit? Nemyslíte si, že v tomto případě je lepší něco vědět a znát?
Bojová umění nejsou jen o boji, ale o člověku samotném.